Parní stroj nebyl ani tak vynalezen jako spíše postupně vyvíjen. Tento vývoj trval více než 100 let a podíleli se na něm 3 vynálezci z Velké Británie.
Poprvé byl pára použita k čerpání vody z dolů. Do té doby se k tomu používalo zvířat, která poháněla různá zařízení s nádobami. Bylo to nákladné a pomalé. A ta anglický vojenský inženýr Thomas Savery začal přemýšlet, jak by tuto práci zjednodušil a urychlil. Výsledkem jeho snažení byl patent z roku 1698 s názvem “stroj k čerpání vody ohněm”. Spíše než o stroj se jednalo o zařízení nebo přístroj, neboť Saveryho čerpadlo nemělo žádné pohyblivé součásti. Ale bylo to první zařízení, kde pára vykonávala užitečnou práci.
Hlavní částí Saveryho čerpadla byla tlaková nádoba, která měla nahoře přívod páry z kotle a dole sací a výtlačné potrubí. Zařízení fungovalo tak, že přívodním potrubím se do nádoby přivedla pára a pak se přívod uzavřel. Následně se na tuto kovovou nádobu postila studená vodní sprcha, čímž pára uvnitř kondenzovala a vzniklo tam vakuum. Pak se otevřel sací ventil a do nádoby se sacím potrubím z dolu nasála voda. Sací ventil se uzavřel a otevřel ventil ve výtlačném potrubí. Poté se do nádoby pustila pára, která vodu vytlačila do výtlačného potrubí. Pak se celý cyklus opakoval.
Další etapou ve vývoji parního stroje je práce Thomase Newcomena, rovněž Angličana. Ten byl totiž přesvědčen, že musí existovat způsob, jak vylepšit Saveryho čerpadlo. A tak Newcomen postavil stroj, kde pára už pohybovala pístem (i když jen v jednom směru). Zjednodušeně se dá říci, že zde tlaková nádoby byla nahrazena válcem, který byl nahoře “uzavřen” pístem. Pod píst se přivedla pára, která jej posunula vzhůru. Pak se pod píst pustila voda, pára zkondenzovala a vzniklo vakuum. Atmosférický tlak působící nad pístem pak tento píst stlačil dolů. Pak se celý cyklus opakoval. Píst byl spojen s pístnicí, která byla kyvně připevněna k dvouramenné páce, na jejíž druhé straně bylo pístové čerpadlo. To opět pumpovalo vodu z dolu. Byl to tzv. jednočinný atmosférický parní stroj, neboť pára zde tlačila na píst pouze z jedné strany, zpětný pohyb obstarával atmosférický tlak. Významným pokrokem tu byl i jednoduchý automatický rozvod, který ve stanovené okamžiky otvíral a uzavíral jednotlivá potrubí.
Třetím mužem ve vývoji parního stroje byl Skot James Watt. Ten začal vylepšovat Newcomenův parní stroj už roku 1765, ale teprve v roce 1869 učinil zásadní změnu, když si nechal patentovat samostatný kondenzátor. To velmi urychlilo práci čerpadla, neboť pára se už neochlazovala (nekondenzovala) přímo v pístu, ale v samostatné nádobě (kondenzátoru), který se tak mohl trvale ochlazovat. Watt však ve vývoji patního stroje pokračoval i nadále. A tak v letech 1781—1784 si nechal patentovat a vytvořil dvojčinný parní stroj a převod přímočarého pohybu na rotační. To zásadním způsobem otevřelo dveře k využití parního stroje.
Náhľad fotografií zo zložky Fyzika